Za tři dny osm strojů a dvě dálnice
Na polovinu června tohoto roku jsme se obzvlášť těšili. Čekalo nás totiž předávání strojů z jedné z našich dalších velkoobjemových zakázek. Všechno ale začalo mnohem dříve. A sice ve chvíli, kdy Ředitelství silnic a dálnic ČR vypsalo soutěž na dodávku osmi samojízdných svahových sekaček. To se stalo někdy na konci roku 2017.
Do soutěže jsme šli se strojem Reform Metrac H7 X s čelním mulčovačem se záběrem 207 centimetrů. A dobře jsme věděli proč. Ten stroj totiž bez obtíží dokáže posekat nejen rovné úseky a středové pruhy dálnic, ale i svahy s opravdu velkým sklonem. Přesně ty, které se tak často nacházejí u mostů, nadjezdů a hlukových bariér. A co myslíte, jak to dopadlo? Výborně. V zimě letošního roku jsme se dozvěděli, že naše stroje a cenová nabídka byla nejlepší, a že jsme vyhráli.
Takový malý logistický oříšek
Nové stroje se k nám z výrobní linky dostávaly postupně během dvou měsíců. A jak k nám do Dlouhoňovic přicházely, parkovali jsme je na ploše před areálem naší společnosti. Nakonec z toho byla docela hezká výstava. Často jsme z okna naších kanceláří viděli, jak se lidé, co jdou náhodou kolem, zastavují a ty stroje si s velkým zájmem prohlížejí. A to si pište, že to šimralo naši pýchu a dělalo nám to velkou radost.
Vlastní předávání strojů jsme připravili na červen letošního roku. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale z organizačního pohledu to vůbec nebylo jednoduché. Během tří dnů jsme totiž museli objet osm dálničních středisek, které byly rozesety téměř po celém území České republiky. A na všech místech jsme samozřejmě museli spolu s vedoucími dopravy dálničních středisek a obsluhami strojů projít celou předávací a zaškolovací procedurou. Museli jsme zkoordinovat časy asi tak třiceti lidí.
Středa, čtvrtek a pátek
Samotné předávání jsme realizovali ve dvou lidech. Já (Pavel Lipenský) jsem měl na starosti „šustění papíry“. Měl jsem s sebou velkou brašnu plnou smluv, předávacích protokolů, návodů a technických průkazů a mým úkolem bylo všechno pečlivě zadministrovat a nafotit. Radost jsem z těch papírů sice neměl, ale povinnost je povinnost. Předávání strojů a zaškolování obsluh měl na starosti Karel Mariánus. Je to náš velmi zkušený servisní mechanik a předávací technik. Velmi rád s ním na předávacích akcích spolupracuji. Už dávno jsem si totiž všiml, že je dobrý nejen v technické části předávání, ale že umí velmi dobře popisovat a předávat své zkušenosti. U osádek strojů si umí získat respekt i pozornost. Rádi mu naslouchají.
Do akce jsme vyrazili ve středu brzo ráno. Jak první nás čekalo předávání na D1 v dálničním středisku Mirošovice a Velký Beranov u Jihlavy.
Ve čtvrtek byla na řadě dálnice D11, konkrétně středisko Poříčany u Sadské, dále pak na D8 Nová Ves u Mělníka a nakonec D5 Svojkovice u Rokycan.
V pátek jsme vyrazili na Moravu, nejdříve jsme zajeli na D35 Kocourovec, po ní následovalo dálniční středisko Brno Chrlice. Předávací šnůru jsme zakončili na D2 v dálničním středisku Podivín u Břeclavi.
Co na to říkáš
Když jsem se na jednom dálničním středisku vracel z kanceláře vedoucího k místu, kde probíhalo zaškolování obsluh strojů, zaslechl jsem útržek z rozhovoru dvou řidičů: „Ten stroj vypadá úžasně. Už sis sedl do kabiny? Tam je místa jak v hale na nádraží.“ Potěšilo mě to a zároveň pobavilo. Bylo to tak upřímné.
Všechna dálniční střediska už nějaký starší Reform mají. A tak jsem se zajímal o to, zda mezi novým a starým strojem vidí nějaký významný rozdíl. Vedoucí dopravy si všímali zejména zvýšeného výkonu stroje. Díky novému motoru je stroj téměř o polovinu silnější, než jeho předchozí verze. Líbila se jim taky hydrostatická převodovka. Ty původní mechanické neumožňovaly plynulé přizpůsobování rychlosti.
A do deseti zpátky doma
Domů jsme se vrátili až pozdě večer. Byli jsme unavení, ale klidní. Všechno dopadlo na výbornou. Myslím, že s těmi novými stroji byli a hlavně budou na dálničních střediscích opravdu spokojeni. Metracy, které si vybrali, jsou zpevněné, stabilní a přitom extrémně pohyblivé. Mají samostatné řízené obou náprav, takže se mohou elegantně a obratně vyhýbat dopravním značkám, hlásičům, billboardům. Mulčovač dokáže posekat náletové dřeviny až do síly pěti centimetrů, navíc všechno, co poseče, to rozdrtí na malé kousky, takže není potřeba řešit následnou manipulaci s posečeným materiálem. Kabiny jsou prostorné a klimatizované. Tohle se obsluhám strojů prostě musí líbit.
své zážitky z předávání strojů popsal
Pavel Lipenský, jednatel společnosti TopKarMoto
