Budu vám vyprávět o tom, jak se generální ředitel společnosti Kässbohrer Jens Rottmair vypravil na naši trnavskou pobočku, co si o nás myslel a čeho si všiml při cestě po slovenských horách a skiareálech.
Ten, kdo Jense Rottmaira nezná, by asi měl vědět, že je to nejen šéf šéfů v Kässbohreru, ale že je to také vysoký, silný a energický chlap, který má rád lyžování a vysokohorskou turistiku. A tak, když jsme se spolu domlouvali na návštěvě Slovenska, shodli jsme se, že spojíme užitečné s příjemným a trochu si zasportujeme. Jo, to jsem si dal pěkně do těla. Teď ale trošku předbíhám událostem.
Začneme tím, jak k této návštěvě vlastně došlo. V letošním roce jsme získali od Kässbohreru pověření zastupovat prodej a servis strojů značky PistenBully i na slovenském trhu. Byla to pro nás velká událost, a Jens nám nejednou řekl, jak velmi mu záleží na tom, aby se nám převzetí trhu povedlo. Přijel nás tedy podpořit, povzbudit a samozřejmě i tak trošku zkontrolovat. Jens má ke Slovensku zvláštní osobní vztah. V minulosti tu tři roky žil a pracoval. Chtěl tedy vidět, jak se tu věci od té doby změnily, a jak se nám práce daří.
Jen aby bylo jasno, Kässbohrer má po světě více než 60 obchodních zastoupení, takže taková osobní návštěva generálního ředitele není vůbec běžnou záležitostí a my jsme si toho byli vědomi. Těsně před jeho příletem jsme proto u nás v TopKarMoto prožívali pocity neurčitého napětí. Byla to taková ta směs radosti a obav.
Jense jsem vyzvedl na letišti v Bratislavě. Cestou do Trnavy jsme si v autě povídali o rodině, o našich psech, o cestování, plánech na letní dovolené, prostě o životě mimo práci. Bylo příjemné vidět, že i tak vytížený a vysoce postavený člověk umí být přirozený, uvolněný a lidský. A že má dokonce i smysl pro humor.
Když jsme dorazili na naši pobočku, čekalo nás přirozeně seznamovací kolečko. S velkou částí našeho slovenského týmu se Jens setkal poprvé. Představil se mu tak mimo jiné šéf pobočky Vladimír Winter a jeho asistentka Angelika Hrašnová. Ta si hned získala Jensův obdiv a respekt pro její vynikající němčinu. Díky rodinným vazbám ji totiž má na úrovni rodilého mluvčího. Prohlídky našeho kancelářského a technického zázemí se účastnil také servisní ředitel Honza Kosek.
Moc se mu u nás líbilo. A bylo vidět, že to nepovídá jen tak ze slušnosti. Říkal, že máme styl a profesionální úroveň. To nás nadchlo, a tak jsme mu hned začali popisovat, jaké máme vyhlídnuté další prostory, kde se budeme rozvíjet a kam umístíme další sklad a servisní halu. Myslím, že se tím naším nadšením musel asi docela bavit.
Když jsme se pak usadili do zasedací místnosti, nejdříve nám popsal, jak vnímal proces našeho vstupu na slovenský trh a pak nám nastínil výhled budoucího vývoje a cílů, za kterými kráčí Kässbohrer.
Když charakterizoval náš proces přebírání slovenského trhu a výsledky, kterých jsme dosáhli, mluvil jen v superlativech. Ocenil zejména to, jak rychle jsme se dokázali zorientovat a získat si důvěru obchodních partnerů. A také, jak jsme v tak krátkém čase, při relativně malém počtu lidí dokázali absorbovat potřeby takového množství klientů. Už jen ten počet posezónních servisních zásahů, které jsme stačili za tu krátkou dobu přijmout a odbavit je naprosto výjimečný. Marketingové oddělení Kässbohreru prý už dostalo za úkol napsat o TopKarMoto a jeho příběhu o slovenském úspěchu velký článek, který bude otištěný v celosvětově distribuovaném firemním časopise. Byli jsme z jeho slov samozřejmě nadšení. Z Trnavy jsme ještě ten samý den odjeli do Tater.
Měli jsme takový plán. Nejdříve si vyrazíme na takový malý, příjemný, sportovní výšlap do hor, pak uděláme jednu prezentaci a nakonec navštívíme několik skiareálů. Ráno jsme se tedy sešli před hotelem v outdoorovém oblečení. Připadal jsem si trošku nepatřičně, asi jako lední medvěd, který omylem vstoupil do kosmetického salónu. Nejsem zrovna typ na dlouhé horské procházky. Rád jezdím na kole, občas si zaběhám, ale horské túry, ty mne zatím nikdy nezlákaly. A teď jsem měl před sebou výstup na Lomnický štít. Co vám budu povídat. Byla to zabíračka. Jens byl pořád přede mnou, myslím, že se snad ani jednou nezadýchal. Měli jsme štěstí na nádherné počasí. Takové se prý povede jen několikrát do roka. Na Skalnatém plese jsme obdivovali moderní samoobslužnou restauraci, kde jsme si udělali příjemnou přestávku. Po návratu do Starého Smokovce nás čekala prezentace vývoje novinek a světových trendů. Jens si tuto speciální přednášku připravil pro skupinu manažerů významných slovenských horských středisek. V diskusi o vývojových trendech Kässbohreru byla velká část pozornosti věnována tématu SnowSat.
Ze živosti, s jakou probíhala vzájemná komunikace, bylo zjevné, že účastníky prezentace možností této technologie opravdu zaujaly. SNOWsat skutečně není jen systém na měření sněhu. Umí spolupracovat se zasněžovacím systémem, se servisním zázemím, s dílnou, pomůže s objednáváním náhradních dílů, údržbou a pravidelnými prohlídkami. Prostě umí uživatelům ušetřit spoustu času a nákladů s provozem. Navíc udržuje detailní přehled o historii stroje. Jinými slovy je to nástroj, kterému patří budoucnost.
Druhý den jsme se vydali na toulky po slovenských skiareálech. Jen tak jsme jeli od jednoho skiareálu ke druhému a prohlíželi jsme si, co je kde nového a zajímavého. Jens se mi při té cestě svěřil, že je mile překvapený tím, jak moc se na Slovensku za poslední léta zlepšila úroveň zázemí a služeb horských středisek. Bylo vidět, že se mu tady moc líbí. Když jsme odjížděli směrem na Bratislavu, domluvili jsme se, že si ten výlet ještě zopakujeme. Ale někdy v zimě, aby si Jens mohl pořádně zalyžovat. Moc se na to těším, ale varoval jsem ho, že jsem asi stejně dobrý lyžař, jako jsem turista.
Nebylo to plánované, ale shodou okolností to tak vyšlo. Když jsem třetí den návštěvy odvezl Jense na letiště, čekal tam na nás Norbert Havran, vedoucí našeho slovenského prodeje. A spolu s ním tam byl zájemce o nákup nového stroje. Využili příležitosti, která se jen tak nenaskýtá. Přišli, aby za účasti generálního ředitele Kässbohreru podepsali smlouvu o nákupu nového stroje PistenBully 400.
V budově odletové haly letiště jsme si společně s Jensem a budoucím majitelem vyjasnili poslední body smlouvy, a překvapení bylo na světě. Vzájemný podpis smlouvy udělal symbolickou tečku za našim setkáním, po kterém ve mně zůstává spousta krásných dojmů a zážitků.
Své cestovní zážitky vyprávěl
Pavel Lipenský, jednatel společnosti TopKarMoto
